V rozpuku vesny stalo se, že patron náš přeslavný Jan Neruda u našich dítek školních orodoval, by vysvobodily jeho duši krutě trýzněnou tvůrčí krisí. Studentstvo primy, secundy a tercie povoláno bylo do zbraně ze svých cel potemnělých ven na čerstvý vzduch malostranský, by po předlouhém čase morového odloučení vespolek zadané úlohy plnilo, tvůrčího ducha opět nassálo a záchvěvy svého élanu samotnému bardovi do jeho sklíčené duše vlilo. I študentíci sami věru pookřáli! Rozprchnuvše se po koutech malostranských pak oni výzvám dějepravným, literárním, mathematickým, cizojazyčným i veskrze praktickým čelili, čímž tolika energie kosmické načerpali, že světlo mysli samotného barda na Petříně znovu pomohli rozžáti, za což jim poeta náš milenný byl neskonale vděčen. Chce-li se ctěné čtenářstvo naší nerudné pavučiny přesvědčiti, jak směle si naši študentíci počínali i jakéžto mlčenlivé soudruhy po všech svých cestách opatrovali, nechť laskavě shlédne přiložené daguerrotypie i samotný rukopis našeho věčného velikána.
