Strategie prevence⃰ rizikového chování⃰  na GJN vychází z nejnovějších poznatků z dobré praxe v této oblasti. Ty zdůrazňují klíčovou roli vztahů ve třídě při výskytu a průběhu rizikových jevů⃰.

Proto na prvním místě seznamu priorit prevence stojí podpora nově vznikajících kolektivů v 1. ročnících. Způsob vzájemného naladění na sebe či vytvoření norem (ve smyslu toho, co je „normální“) určuje atmosféru ve třídě. Ta velmi podstatně ovlivňuje každodenní pobyt žáků na GJN od možnosti a připravenosti soustředěného učení až po jednotlivá mezilidská setkání.

Cílovou skupinou jsou všichni studenti GJN. Důležitou roli sehrává třídní učitel, který si dle potřeby svolává „hodiny pro třídu“, kde řeší aktuální témata. Školní psycholog a metodik prevence koordinuje setkávání školního poradenského pracoviště⃰  s  vedením.

Prevence na GJN probíhá na různých úrovních. Nespecifická prevence⃰  má hojné zastoupení v pestré nabídce zájmových kroužků od floorballu po fotografování či sborový zpěv.

Jednotlivé oblasti prevence odvíjející se od typů rizikového chování⃰, jsou pokrývány buď přímo ve výuce, nebo v rámci preventivních bloků. Ty jsou vymezeny na základě domluvy s třídním učitelem, se třídou či dle potřeby. Jednotně jsou zaměřeny především v prvním a druhém ročníku:

  •             posilování kladného sebepřijetí, sebeprezentace, sebepoznání, dovedností pro život⃰.
  •             mapování vztahů v třídním kolektivu.
  •             prevenci šikanování - posilování pozitivních vztahů v třídním kolektivu, posilování komunikačních dovedností.
  •             prevenci zneužívání návykových látek.
  •             posilování pozitivní hodnotové orientace – prevenci rizikového sexuálního chování, prevenci rasistických a xenofobiích postojů.

Hlavní nástroj prevence, dokument zevrubně popisující jednotlivé oblasti a programy probíhající na GJN, tzv. Minimální preventivní program GJN pro 2012/2013, naleznete zde.

přeskok.jpg

Pojmy ⃰ 
Prevence označuje všechna opatření směřujícík předcházení a minimalizování jevů spojených s rizikovým chováním a jeho důsledků. Jedná se zejména o předcházení a minimalizaci různých souvisejících poruch
a onemocnění, poškození, úrazů atd. ... dále pak samotných projevů rozmanitých typů rizikového chování, které ohrožuje společnost a jedince v ní.

Prevence nespecifická a specifická
V případě nespecifické prevence jsou podporovány žádoucí formy chování obecně(bez důrazu na konkrétní riziko jako je tomu u specifické prevence) – jedná se o výchovné přístupy přirozeně formujíc íosobnost dospívajícího jedince, jeho zájmy, postoje, hodnotovou orientaci, mravní povědomí atp. Aktivity také směřují k podpoře efektivního využívání volného času, upevňování zdraví a zdravého životního stylu (včetnězdravých sociálních vztahů). Nezanedbatelnou součástítohoto přístupu je rozvoj a budování  tzv. bezpečného prostředí, tedy prostředí, které napomáhá budovat orientaci na zdraví a naopak snižuje riziko nebezpečných situacía jevů (např. adekvátně zpracovaný školní řád, pravidla bezpečnéškoly atd.). Nejpřirozenějším prostředím pro realizaci nespecificképrevence je prostředí rodiny.
 
Rizikové chování (RCH) zahrnuje rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince anebo ohrožujíjeho sociálníokolí, přičemž ohroženímůže být reálné nebo předpokládané.
   Typy RCH
V nejužším pojetí řadíme do základních typů rizikového chování:
a) záškoláctví,
b) šikanu a extrémní projevy agrese,
c) extrémně rizikové sporty a rizikové chování v dopravě,
d) rasismus a xenofobii,
e) negativní působení sekt,
f) sexuální rizikové chování,
g) závislostní chování (adiktologie).
V širším pojetí pak k těmto sedmi oblastem zařazujeme další dva okruhy, které
se z hlediska výskytu v populaci začínajístávat velkými ohnisky pro preventivní práci, ale jež nelze jednoznačně zahrnout do konceptu rizikového chování:
h) okruh poruch a problémůspojených se syndromem týraného a zanedbávaného
dítěte,
i) spektrum poruch příjmůpotravy.
 
Sociálně patologické jevy lze obecně definovat jako závažné poruchy
chování jedince, které se projevují zejména v porušování sociálních, případně
právních norem. Negativní následky sociálně patologických jevů se projevují jednak na úrovní jedince, zejména na jeho fyzickém a duševním zdraví, a jednak v širší rovině v rámci jeho okolí nebo i na celospolečenské
úrovni. Vnímání sociálně patologických jevů je proměnlivé v prostoru
a času.
 
Dovednosti pro život neboli životní dovednosti (Life skills), které lze rozdělit na sociální dovednosti („Social skills“) a dovednosti sebeovlivnění(„Self-management“) Jednotlivé dovednosti se mohou překrývat –např. využívání
komunikačních dovedností(sociální dovednost), které vyžaduje jisté sebeovládání a určitou schopnost zvládat negativníemoce (dovednost sebeovlivnění)
(Nešpor & Scheansová, 2009).
 
Školní poradenské pracoviště je označenípro poskytovatele poradenských
služeb ve školách, je součástí školy, nepředstavuje externí pracoviště.
 
Minimální preventivní program (dále MPP) je obecný/modelovýrámec pro školní preventivní program. Cílem MŠMT ČR bylo definovat jeho
prostřednictvím základní představu o tom, co by měl komplexní a dlouhodobý
školní program splňovat a být přitom součástí školního vzdělávacího
programu vycházejícího z příslušného rámcového vzdělávacího programu.
 
Zdroj:
Miovský a kol. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Praha: 1. LF UK, 2012.